Co na druhých obdivuji anebo jim závidím

Co na druhých obdivuji anebo jim závidím

Dneska na to půjdu trošku zeširoka. Lidské tělo se skládá z miliard nepatrných živých bytostí, jimž říkáme buňky. Každá buňka je jedinec, kterého můžeme vyjmout z těla a přemístit do laboratoře, kde bude i nadále žít jako součást lidského těla.

Všichni lidé dohromady tvoří jedinou živou bytost, která je orgánem planety Země. Ve vztahu k Zemi je člověk tím, čím je buňka ve vztahu k lidskému tělu. Buňka jater si neuvědomuje, že je součástí celého organizmu. Neví, že spolu s ostatními buňkami v játrech, mozku, srdci a kostech tvoří jedinou živou lidskou bytost.

Buňky v našem těle se neustále rodí a umírají, stejně jako se rodíme a umíráme my lidé. Každý člověk je částí orgánu, kterému říkáme lidstvo. Lidstvo tvoří jeden z orgánů planety Země, která je živá jako člověk a má svůj vlastní metabolismus. Tato krásná živá bytost se skládá z mnoha orgánů, k nimž patří oceány, lesy, zvířata, atmosféra…Vše je tak já má. Tak to zařídila příroda.

prirodni kolobeh

Přírodní koloběhy fungují přirozeně bez našich zásahů. Roční cyklus přírody- jaro, léto, podzim, zima. Menstruační cyklus žen- panna, matka, čarodějnice, vědma. Těhotenský cyklus vývoje plodu…

 

 

 

A teď se vrátíme zpátky k tomu jednomu malému puzzlíku, které říkáme lidská bytost.

Když nás napadne myšlenka typu: „Tybrďo to bych chtěla taky umět! 

Jak to dělá že je taková …?

Nechápu, že to může takhle zvládat. Proč já ne?!

To bych chtěla taky...“zkuste si následující.

Přestavte si,  že vše co obdivujeme na druhých/závidíme druhým, se nás bezprostředně týká.

Závidíme a obdivujeme zejména tam, kde víme, či minimálně naše nevědomí ví, že bychom mohli mít, dělat či vyzařovat totéž.

Kdyby to tak nebylo, situace nás neosloví, nevnímáme ji, nesoustředíme se na ni.

CZ_a_sex

Takže, když už nás něco oslovuje, týká se nás to. Buďto máme totéž, víme o tom, ale zakazujete si to, pro nejrůznější důvody jako strach, že mě bude moc, že se to nemá, že to bude vypadat hloupě atd atd.

Druhý případ je, když  ještě nevíme, že to máme také. Tu konkrétní vlastnost či schopnost máme již na určité úrovni rozvinutou, je nám vlastní, ale neprojevujeme ji. Pokud ji chceme dál rozvíjet a projevovat, stačí si to dovolit a jít do toho navzdory obavám.

Věřte nebo ne, je to jedno-duše tak 🙂 Doporučuji vyzkoušet.

Děkuji, že díky této osobě si uvědomuju, že i já…!“ 

Anebo: „Děkuji, že díky tomuto člověku si uvědomuju, že i já můžu …“

Až najděte si pro sebe tu správnou větu, které věříte, řekněte si to nahlas a třeba i několikrát.

Zkuste to. Je to praktické, uvolňující a přínosné!

Stejný princip platí i s věcmi, které nás rozčilují, které nám na ostatních vadí. Zase je to o tom, že se nás bezprostředně týkají. A zase jsou dvě možnosti. Buďto bych to také ráda dělala a nedovolím si to anebo to už dělám taky, ale nelíbí se mi to. Zdá se mi to nepřípustné.

Buďme sami sebou bez posuzování anebo pocitů, že nejsme v pořádku.  Nebojme se toho kdo jsme. Všichni jsme stvořeni a součástí Celku a zase se do něho vracíme. Všichni jsem na určité úrovni jedno.

Inspirováno:

Poselství od protinožců od Marlo Morgan

semináře a kniha Lucie Kolaříkové

Toltécká proroctví– Don Miguel Ruiz, Mary Carroll Nelson

Musela jsem zemřít– Anita Moorjani, živo

Petra je obdivovatelkou života s osobní svobodou a lehkostí. Můj příběh si přečtěte zde >>