Být sama sebou, špatně jsem to pochopila

Být sama sebou, špatně jsem to pochopila

S tímto se chci podělit. Dlouho jsem nic nepsala, kromě několika krátkých veršů. Ještě stále sdílím mě souznící články, videa a vtípky ve fb skupině Umění uvolnit se. Celý svůj Petra život jsem naustále více či méně intenzivně hledala. Zkoušela, četla, poslouchala, myslela, že už to mám a pak hledala znovu, mysl je nenasytná a pořád neměla to ono, co si myslela, že hledá. Mezi jednotlivými ztrátami iluzí (je to jinak, než jak si myslím) jsem se věnovala nejrůznějším „sebepoznávacím“ metodám a setkávání.

Život nás nese, kam je třeba, přestože se nám to nelíbí, když to zrovna není dle osobních představ. Éru osobního rozvoje odhazuji v dáli. Člověk si jen leští ego, vidí to mnohdy až zpětně, to ho od pravdy jen vzdaluje. Každý si na to stejně přijde sám a děje se to samo, takže klid. Jak říká moje bývalá tchýně: „Nejhorší je smrt z vyděšení.“

Postupné ztráty iluzí

V první pro mě vizi (náhlé zjištění, mysl ví bez pochybností), před léty, jsem viděla jak mi popraskal obličej jakoby byl z keramiky a odloupávaly se jednotlivé vrstvy nánosů, přestav, masek co nosíme, iluzí kdo jsem. Věděla jsem z čista jasna, že starosti, myšlenky kterými se zabýváme jsou absolutně zbytečné. Absolutní svoboda, uvolnění. Pro mysl jasný důkaz, že věci nejsou tak jak se zdají, že je to jen iluze.

Další vizí za nějakou dobu byl stav naprostého znechucení jak můžu být k sobě tak zlá? Bylo mi na zvracení a nechápala jsem to. Najednou jsem viděla, jak se k sobě v nejrůznějších situacích chovám hnusně a bolelo mě to a nešlo to vůbec rozdýchat. Nikdy před tím ani potom jsem to tak jasně neviděla.

V další vizi jsem pochopila, že vše je tak jak má a nikdy to nešlo, aby to bylo jakkoliv jinak. Možností je miliarda, odehrávají se všechny, jen moje tělo a moje mysl zrovna teď dokáže smysly vnímat jen tu jednu, tak je to nastaveno. Absolutně nic není dobře nebo špatně. Přirozeně se to odvíjí, není to vůbec důležité jak. Vše se samo vyrovnává.

Vztáhla jsem si to na konkrétního člověka, kde jsem měla pocit, že se vůči mě choval křivě a nechala jsem si v pár vteřinách v tom stavu co jsem byla odvinout kousek toho příběhu. Najednout tam nebyla žádná zášť, žárlivost, nepochopení, smutek, nic, obrovský nadhled.  Pochopení, že život se odvíjí sám, on si nemohl určit, jak se zachová, není žádná svobodná vůle. Chápala jsem absolutně všechno a hlavně jsem věděla, že je úplně jedno, jak se tyhle individuální příběhy lidiček vinou. Můj, tvůj, jeho, další osoby co se potkají a vymění si emoce, slova, něco si myslí, nějak se vidí, tam vůbec není třeba zaměřovat pozornost. Není nijak žádoucí se s tím ztotožňovat, ztráta času.

Změna je život

Před několika lety u mě došlo k čemusi, jako výrazné změně v prožívání těla a smyslů. Stalo se mi na jednom sebepoznávacím kurzu, kde stálo v anotaci mj. „nechat se překvapit tím, co se stane, když se naplno otevřeš intimnímu prožívání“, že jsem plně uvolnila mysl (dneska to takhle pojmenovávám) a událo se něco jako otevření ucpaného kohoutku v proudění energie tělem.

Projevilo se to nejprve nekontrolovatelným několikahodinovým! smíchem, nešlo to zastavit, úplně vyprázdněnou hlavou (že jsem si připadala jak se říká někdy IQ tykve) a taky zcitlivěním těla, moje tělo ožilo. Nebo já jsem to tak vnímala. Ůplně jsem se pozorností dokázala vpít do doteku a stávat se jakoby tím dotekem a blažeností. Uvědomila jsem si, že člověk ovlivní pozorností jak vnímá co se děje a lze to pozorovat.

Od té doby se děli další změny. Nejprve jsem si plně uvědomovala prostor „vnitřního těla“ pouze v intimních chvílích, tak jak jsem to poznala. Přicházeli k tomu energetické vlny těla. Postupně se to stávalo i v jiných situacích. Třeba při relaxaci po kurzu Wim Hof metody nebo při řízených meditacích, hudebních meditacích. Stačíilo mi zasoustředit se na dýchání „vnitřního“ těla. Dlouhé hluboké klidné dýchání.

V dalším čase se objevila radost ze slyšení– různých zvuků, hudby, ze šumění větru. Další pozorností radost z vidění krásy- přírody, tančícího těla, z pohybu, z doteků větru, podání ruky, obejmutí, z chuti jídla a vnímání vůní. Takže to vypadá na všechny smysli těla 🙂

Jakoby si člověk najednou z ničeho nic začal užívat bytí úplně nově, hlouběji, intenzivněji. A ty vlny se přidávaly k tomu všemu.

Energetické extatické vlny

Až nyní jsem se dostala k tomu, celou tuhle záležitost si nějakým způsobem pojmenovat a přitom je to tak jednoduché. Jenže nejsou slova. Impulsem mi bylo jedno setkání, focení s Martinem, který mi byl něčím velmi blízký. Nějak se stalo, že jsem poprvé o této své zkušenosti a prožívání mluvila osobně s „cizím člověkem“ a ve stejné chvíli se podařilo samo tento proces dění- zachytit na fotografie. Jsou nádherné. Děkuju.

Vlny. Zkusím to malinko přiblížit pro zvědavé mysli. Jsou to takové návaly- vlny energetického proudu procházející tělem. Jsou silné, v představě jako třeba elektrický proud a extatické jako nekonečný silný uvolněný orgasmus. Když se zanořím pozorností hodně do sebe, do dechu, celý svět objektů pak jakoby mizí, rozplyne se a já společně s ním. Jsem všude a nikde, provází mě jenom dech a v pauzách mezi výdechem a nádechem vnímám dlouhé nekonečné nádherné nic.

Neznala jsem moc lidí s kým bych si o tom mohla popovídat, kdo by zažíval něco podobného. Většina lidí co jsem oslovila to měla spojené se sexuální či ženskou energií, českou tantrou, energetickými orgasmy, dostalo se mi doporučení na knihy o probuzené kundalíní síle. Hledala jsem někoho tady v Čechách s kým bych to mohla probrat. Přišlo mi to tak přirozené a ne nadpřirozené či orientální 🙂 Našla jsem před asi půl rokem Marcelku a ani jsem to s ní nakonec rozebírat nemusela 🙂 Není to totiž důležité

.

Radost z bytí

Jsou to chvíle, delší či kratší záblesky stavu čistého bytí. Běžně to zažíváme každý v jiných situacích. Tanec, hudba, pobyt v přírodě, sport…I na tohle jsou speciální workshopy, např. setkání se smrtí, osho dynamické meditace…Člověk si je vědom sám sebe. Ne jako osobnosti- jak vypadám a co si myslím, jen jako existence, života. Je to jakési uvnitřnění. Je to svoboda, kterou všichni hledáme. Láska, lehkost, jednoduchost, sounáležitos, pochopení, klid, mír, radost, teplo, měkko, ticho, extáze z uvolnění mysli. Tohle asi každý vnímá trošku jinak. Osobnost je umlčena, upozaděna, rozplyne se, není důležitá. Když jsem takhle doma, vědoma si života, mysl nad tím nepřemýšlí, nehodnotí. A těžko vystvětlovat slovy jak vypadá např. oranžová. Jsou to zase jenom slova a pod jejich obsahem si každý představujeme něco jiného. Ale všichni to známe.

Sebevědomí

Není to o tom cítit se nadřazeně anebo méněcenně, jak to máme všichni, tak či onak v různých oblastech různě. Je to jednoduše o stavu, kdy jsme si vědoma své existence, jsem v bytí, jsem životem, je to samozřejmé a přirozené. Nic jiného!

Všechny představy se v tu chvíli rozpouští. Masky, to jak chci, aby mě ostatní vnímali tu najednou žádné nejsou. Je jenom to bytí. Je to stav. Je jedno co se zrovna děje okolo. Není žádný strach, obavy, starosti, pochybnosti. Vše je tak, jak má být. Všechno je vám jakoby jedno. Vše je správně. Nic není potřeba řešit. Nikde není žádný problém. Děje se vše samo.

Tohle video  a další mi pomohly, konkrétně mojí zvědavé mysli. „Někdo nemá a někdo má průvodní jevy či záblesky rozpomínání se, kdo jsme a ty mohou být různé. Jsou to stavy pro mysl, aby zjistila, že věci nejsou tak, jak se zdají„.

Emoce, myšlenky, tělesná schránka a závislosti

Žila jsem v představě, že se řídím srdcem a ne myslí. A myslela jsem si, že to je konečná, že takhle to má být a za tím jsem si stála jakože se skála- Petra jmenuju. Jestliže byl někdo jiný v mysli a tou se nechává ovládat, má to špatně. Tomu jsem se často pro sebe i nahlas vysmívala, že já to mám správně. A moje ješitnost si to užívala a dál se v tom utvrzovala. Tohle je duchovnější a moudřejší 😀

Říkala jsem si, jaký to je pokrok, když dřív jsem svojí nespokojenost, žárlivost, zlost, smutek a někdy i pocity štěstí a nadšení dusila v sobě a přemýšlela co a jak změnit, aby se i můj život změnil. A teď si to jakože dovolím navenek a jsem teda už lepší. Nechci psát nic o „práci“ s emocemi. Chci říct, že se mnou emoce cloumaly, jak uvnitř tak venku a já to zaměnila za vedení srdce a za to jediné správné.

Emoce si se mnou dělaly co se jim chtělo. Stejně tak myšlenky, jen jsem to celé neviděla. Ale pořád jsem to řišila a to je kámen úrazu. Je třeba počítat s tím, že čím větší intenzita nahoru do euforie, tím větší pak propad dolů do bolesti a utrpení. To známe všichni, poslechněte si svěží písničku od HravýchHlasů, našeho sboru, Vlna za vlnou.

Náš život z osobnosti, tj v dualitním vnímání

Prostě se mi jen promítá moje nastavení mysly a nejrůznější programy, názory, představy, předsudky, naučené obranné chování a myšlenky, všechno, čeho se chytím a ztotožním se s tím, tím, že to dále rozvíjím. A to samé si každý jeden ten druhý človíček a navzájem se přou o to, kdo z nich má pravdu a navzájem si tyhle svoje prográmky zrcadlí a hrajou si role.

Lpění na příjemných pocitech, na utrpení a další závislosti. A že jich je.  A tak mě život vede k tomu, abych si je postupně, tak jak jsem asi připravená, uvědomovala.

Až budu mít delší praxi uvědomování se, třeba o tom ještě něco napíšu anebo už tam ta potřeba psát vůbec nebude, uvidíme.

Momentální obsah mysli

Podle momentálního obsahu mysli a zaměření pozornosti si prožíváme každý svůj život. Všimli jste si toho už taky? Když se probudím s blbou náladou, všechno je špatně, den blbec. Jindy mám růžové brýle a všechno je paráda. Mysl si to všechno odůvodní, proč to tak je nebo není a vždycky vymyslí, co jí ještě chybí ke štěstí a kdo nebo co za to může. Dělá všechno, jen nepříjímá to jak to zrovna je a vymýšlí.

Naší lidské mysli všechno postupně zevšední. Jóó to je ono, nadšení, změna. To je to pravé, konečně!!! Naděje. Tohle mi určitě pomůže. Ano, na chvíli se možná znovu uvolním.  Tahle metoda, tento zážitek, tenhle večírek, tahle práce, tohle bydlení, tahle droga, alkohol, tahle žena, tenhle muž…

Touhy mě vedou k sobě. Asi to ani jinak nejde. Vedou nás k tomu, abychom našli každý svoje štěstí. Ne venku. Vždyť to nejde lidičky! To jsou jen ty mušky jedny zlaté. Jasný!? Na chvilku jo, ale pak zas hledám a pořád dokola. A asi každého z nás to jednou omrzí, to věčné hledání a přemýšlení a až to vzdáme, až se naše mysl natolik unaví, dostane šok, vizi nebo co já vím co tvojí mysl napadne 🙂 pak se to překlopí do sebe. Samo!

Seberozvoj, „práce na sobě a duchovní cesta“

Nalezení štěstí není o poznávání osobnosti!! Špatně jsem to pochopila a snažila se zjistit co jsem zač a poznávala nejrůznější metody jak na to, abych změnila co se mi nelíbí, myslela pozitivně, transformovala své stinné stránky a co ještě kde odblokovat a pročistit, abych už byla spokojená sama se sebou a život už byl jenom růžový obláček a bylo vše dle mých představ. Tak jsem si představovala štěstí.

Načetla jsem spoustu knih, poslechla spoustu videí, prošla množství workshopů a kurzů. Věnovala spoustu času „práci na sobě“.  Je to hýčkání a opečovávání si svého ega, žádná sebeláska 🙂 Ale vede mě to, jak to vede a je to správně. Ať si o tom myslim já nebo ty cokoliv.

Konec hledání

Když mě něco sejme víc než je zdrávo, mám na uklidnění videa ze setkání Marcelka z hor anebo Zdenky Pohlreich.

 

Zhluboka dýchat, uvolňovat mysl pro přítomnost, pouštět a nevracet se emočně do minulosti, nepřemýšlet o budoucnosti.

Jak se říká: „Mysl už je naočkovaná. Děje se to samo.“

Tenhle článek píšu pro sebe, líbí se mi fotky a takhle je můžu dostat na světlo. Osobní vůle neumí jinak než konat sobecky. I když si častokrát můžeme myslet, že ne, že to přece děláme pro ostatní 🙂 Vždycky je to minimálně pro můj dobrý pocit, když nejde přímo o vědomou manipulaci. V dualitě nelze jinak. Je to přirozené. V dualitním vnímání harmonii najít nelze. A já ji hledala. Buďme k sobě pravdiví a pak přijde i shovívavost.

Hodně štěstí!

P.S. Iluze- myšleno jinak, než si to mysl představuje, ne neexistence

Motám tady dohromady několik věcí najednou, takže hlavní body:

  1. zjištění kdo jsem- už nemusím nic hledat, osobní rozvoj je nekonečný, bylo to o hledání pravdy, i když to vede skrze poznávání osobnosti a uvědomování si svého naprogramování a představ, toho všeho, co nejsme
  2. prožívání „extatických vln“ jako jeden z možných průvodních jevů ve stádiu rozpomínání se
  3. osobnost nemá svobodnou vůli, je vláčena programy a představami mysli, mohu jen znovu a znovu dávat pozornost do bytí a vše se děje samo
  4. zaměňuju pojmy já jako osobnost a já jako život, časem to třeba upravím, ať je to přehlednější
  5. Proč ta extáze právě při focení s Martinem? Tak to nevím 😀
Petra je obdivovatelkou života s osobní svobodou a lehkostí. Můj příběh si přečtěte zde >>