Zlobím se na Tebe! Aneb negativní emoce jsou zakázané!

Zlobím se na Tebe! Aneb negativní emoce jsou zakázané!

Jsem unavená, počítala jsem s tím, že syn si půjde po obědě lehnout. Už asi dvě hodiny tady lítá po bytě a neví coby. Potřebuje mě k tomu a to mě rozčiluje. Chci mít chvíli jenom pro sebe. V tuhle dobu vždycky už spí. Asi je přetaženej. „Mamííí.“ Ven nechce. Spát nechce, ani se mnou ani bez mámy. Nejdřív chce ešinky s čokoládou, bonbónky, potom pití, vykoupat, jedit autem máma. Už jsem sakra nervózní, chci toho tak moc, chci mít chvíli pro sebe sakra!

Když máme zlost, necítíme se dobře 🙂 Buď jsme rozzlobení na někoho dalšího a dáváme mu naší zlost za vinnu. Anebo se zlobíme na sebe, že jsme měli udělat něco jinak, aby k tomu nedošlo anebo se zlobíme, že se vůbec zlobíme 🙂 Slyšeli jsme totiž v životě až moc často, že se nemáte rozčilovat, protože to není správné. Možná se nám vysmívali anebo se na nás za to zlobili nebo nás trestali ve chvílích, kdy jsme cítili zlobu a dávali jí najevo. A co děláme dneska jako dospělí, když k nám zlost přijde?

Můžeme ji potlačit, udusit ji, doslova ji spolknout, tak, abych byla jakože v pořádku, jak jsem se to učila, není to dobré. Zlost jen tak nezmizí, když ji zatlačíme. Často jsem se snažila dělat, že se nic neděje. Však já to vydržím, jsem přece silná. „Hlavně se nerozčiluj, budeš vypadat blbě, směšně, slabě, nevhodně.“ Spolknete zlost, jednou dvakrát, stokrát a udělají se Vám např. žaludeční vředy, prostě onemocníte. Spolknete zlost a tím vzniknou tisíce dalších problémů, protože pak zůstane zlost v nás a žije si dál jako jed.

Zlost je čirou a krásnou energií?

V moudrých knihách jsem četla, že když se ve vás zlost probudí, je dobré ji pozorovat a budeme žasnout, co se potom začne dít. Bude to možná největší překvapení v našem životě, protože díky bdělé pozornosti náhle sama zmizí. Transformuje se. Změní se v čirou energii, stane se z ní soucítění, odpuštění a láska. Hmmm. Když jsem vytočená tak pozorovat?!

Už se nerozčilujeme a nikomu dál neubližujeme přenesením této energie.  Předtím jsme trpěli buďto my, nebo ten druhý. Není nutné aby kdokoliv trpěl, pozorujeme a proměňujeme 🙂

Jakmile se dostaví zlost, snažte se pochopit, co se děje, odkud zlost vychází, kde v těle má kořeny, jak se objevila, jak si sama funguje, jakou má nad vámi moc, jak vás dohání k šílenství. Předtím jste měli zlost a máte ji i teď, ale přibylo k ní cosi nového, prvek pochopení – pak se její kvalita mění. Tohle opravdu funguje!! Zkuste to!

Vytáčecí příběh

Takže: něco mě vytočí, (příčina není důležitá) ruce jako bojový prvek chtějí vybít energii, dobrý, odcházím do bezpečného prostředí anebo bouchnu vedle sebe do něčeho měkkého, juch, už je to mnohem lepší, docela si to užívám 🙂 Ta moje emoce zloby se mění, k tomu mi chodí další myšlenky a já se dívám jako pozorovatelka na to, co mě štve, jo jsou to moje očekávání, jistě. Je to všechno jinak, je to ok.

Porozumění a úleva

Postupně zjišťujete, že čím víc chápete, co je zlost, tím méně se zlobíte. A když ji prý pochopíte úplně, zmizí. Pochopení je jako teplo. Jakmile dosáhne určitého bodu, voda se vypaří.

Tak tohle se mě ještě netýká, ale změny jsou obrovské. Vlastně možná stačilo si dovolit, že emoce k nám patří a nesoudit se za to, že přicházejí. Tohle je ten paradox, když změním postoj k tomu, jak přijímám „negativní“emoce, oni opravdu nejsou tak časté a je mi i s nima celkem dobře 🙂

20150721_164215
„Je velmi důležité, aby každý kdo hledá upřímně pravdu, měl na paměti, že od svých věcí nemá utíkat, ale má je poznávat.“  Osho
„Do svého nitra vstupujte bez předsudků. Jakmile odhalíte zlost v její úplné nahotě, v její naprosté ošklivosti, a poznáte její spalující oheň a vražedný jed, náhle zjistíte, že jste se od ní oprostili.“

Jak to souvisí se strachem?

A proč se na vás lidé zlobí? Ve skutečnosti se na vás nezlobí, ale bojí se. Strach lidi uzavírá. Jejich zlost je v podstatě strach naruby. Pouze člověk plný strachu dokáže rychle vzplát hněvem. Kdyby se nerozčílil, poznali byste, že se bojí. Zlost je zástěrka. Když se rozčílí, snaží se vás zastrašit. Nechce abyste věděli, že se bojí. Zlost je naší reakcí na vlastní strach.

Přijímám svůj strach

Takže si sednu k synovi a říkám: „Jsem teď nervózní a zlobím se. Chtěla jsem mít čas pro sebe. Po obědě chodíš spát a já jsem s tím počítala i dneska. Potřebovala bych, aby sis hrál teď sám. Já budu odpočívat. Co myslíš, šlo by to?“ Syn mi neodpovídá. Odcházím do obýváku a vyndavám knihu. Dítě přijde, lehne si ke mně a usne 🙂

Takže nesplněná očekávání. Strach, že nestihnu udělat co jsem měla v plánu. To všechno jsem si uvědomila. A říkám si, nechej to plavat. A ono to fakt odplavalo 🙂

A co k tomu dodává můj oblíbený pan Jaroslav Dušek? : „Mě to moc nezlobí, já se odnaučil se zlobit. Protože opravdu nevím, co by mi to přinášelo, kdybych se zlobil. Rozhodně by mi to nezlepšilo náladu. Akorát by se i mně přitížilo, a to se mi nechce. A už vůbec bych nedopustil, aby nějaký jiný člověk, který jakoby něco řeší, ovládal moji náladu… Nevím, proč bych já měl být závislý na nějakých lidech, kteří dělají nesmysly, proč bych si měl kazit náladu ve vleku jejich aktivit.“

 

Petra je obdivovatelkou života s osobní svobodou a lehkostí. Můj příběh si přečtěte zde >>