Poesie všedního dne
Boj za svoji pravdu
Cokoliv se snažíš změnit
je to marný boj.
Stačí si to uvědomit
a nekydat hnoj.
Nekydat hnoj na sebe,
nekydat hnoj na Tebe,
oba přeci děláme,
co umíme, co můžeme.
Uvolni ten tlak a snahu,
nědělej si těžkou hlavu.
Potom přijde úleva,
třeba v kleci u leva.
Další...
Vše je tak jak jest (jen mysl by to chtěla jinak 🙂
Moje aneb oddělenost
Co je to myšlenka?
Co je to myšlenka?
Hmatatelný důkaz nemáme.
Jsme si jí vědomi
a tak to taky necháme.
Urputné představy si s sebou nosíme,
výbavu své mysli si však nevolíme.
Někdo třeba svěží hravou mysl má,
jiný zas jedničky a nuly pročítá.
Pozornost a výjimečnost si žádáme,
hledáme, bloudíme i nacházíme.
Satisfakce ale není nadlouho,
dál se to děje, není to nadarmo.
Vše k jednomu prý směřuje,
jeden si myslí, že se tomu věnuje
a život si jen dál v klidu plyne.
TO
Tak jo
Představy a jiné programy našeho aparátu
Tanec u Lhoty
Tančím tmou,
vlním se prázdnotou.
Kráčím vstříct Tobě.
Tam, kde Tě očekávám,
narážím na studenou zeď.
Kradeš mi můj klid,
vyrušuješ mě v rytmu tvojí Pecky,
ztrácím se ve svém rytmu
a zkouším ho dechem znovu naladit.
Procházím skrz plna strachu.
Vyjde slunce i zítra?
Ještě pořád čekám
Čekám na zavolání
čekám na západ slunce, abych měla klid
čekám na objednaný nákup
čekám až se syn vykaká, abych mu umyla zadek
čekám na Tebe až nebudeš mít moc práce
čekám až bude po velkym koncertu s kapelou
čekám až se vrátíš z pracovní cesty
čekám až mě obejmeš
čekám až umřu?
Ne- čekám, že mi zavoláš, že se o mě zajímáš a že je na Tebe spolehnutí.
Včera jsi psal, že zavoláš.
Už je dneska.
Kunda (posvátné slovo)
Nech se vést.
Důvěřuj ženě a jejím impulsům.
Neboj se jí odevzdaně hledět do očí, neuhýbej.
Tvoje zranitelnost i síla je jí posvátnou.
Nechej se uvidět a dovol si otevřít svoje srdce.
Dovol i ženě nahlédnout dovnitř, hluboko a pocítit, ochutnat a dotknout se tvého srdce.
Odměnou Ti bude extáze těla a uvolnění mysli.
Znovu můžeš naplno dýchat. Nadechuješ bolest i slast.
Teď víš, co je důležité. Vidíš krásu všude a ve všem.
Cítíš se znovu přijatý, neodolatelný a naplněný energií
s chutí jít do světa tvořit to, co se Ti ještě včera zdálo zcela nemožné.
Jdeš ukázat ostatním i sobě kdo jsi.
Odcházíš, aby ses mohl znovu navracet k ženě, která Tě přijímá s otevřenou.
Yiri aneb má to háček?
Chci oslavovat naše setkání, i když nemusí mít hladké přistání.
Chci ochutnávat život plný a prožívat všechny jeho vlny.
Chci znát Tvoje tajné touhy a rozehrát naše vnitřní proudy.
Chci vidět Tvoje bolavé obavy a vysmát se mýtům, který jsou nepravý.
Chci strašně obyčejné věci, třeba abych se hned před Tebou mohla svléci.
Nechci se přetvařovat, raději semínka lásky oplodňovat.
Chci, aby sdílet bylo žádoucí, jako srdce moje tlukoucí.
Miluju Tvoje plameny v očích.
Rozčarování č. X aneb ztráta další iluze
Ten muž co na Tvojí romantickou strunu zabrnkal, teď cizím se Ti zdá.
Tvoje nenaplněný touhy, co sis malovala Ti teď černou tuší počmáral.
Líbí se Ti ten nový obraz, který vznikl?
Láká Tě to ještě dál poznávat?
A nebo by sis jen na lásku hrála,
pro svojí touhu po splynutí se znásilňovala?
Je čas chtít víc
