Je sobecké mít se ráda?

Je sobecké mít se ráda?

Už se nemusíme ptát: „Má mě rád, nemá mě rád?“ Jsme třeba zrovna bez partnera anebo prožíváme nějaké těžké období v životě. Kdo je ale pořád s námi? Celý život? Ano, jsme to my. A proto je potřeba se zeptat: „Mám se ráda, tak jak teď zrovna jsem? Jsem na sebe vlídná? Pečuji o sebe alespoň tak jako o ostatní své nejbližší?Všichni prožíváme vztahy a všichni chceme, aby byly příjemné, vřelé, opravdové, lidské a funkční.

Láska a její definice

Už jsme každý slyšeli jistě spoustu různých přísloví, úsloví a „obecných pravd“ o tom, co je to opravdová láska. Nejčastěji máme představu, že jde o obětování se druhé osobě. Že bych měla dělat, co si myslím, že je jemu/ji ku pomoci. Hledáme u druhých co sami nemáme, potřebujeme to dosytit a doplnit.

  • „Jestli mě máš opravdu rád, uděláš to pro mě!“
  • „Pro lásku se musíme obětovat a trpět.“
  • „Nezasloužím si lásku.“
  • Ty mě nemiluješ, když tohle děláš.“
  • Dokaž mi svojí lásku! Chci důkaz!.“ 

Všechno tohle je jako těžké břímě. Mnoho z nás tohle velmi dobře zná, ne všichni si to přiznáme. Potkáváme se tak s manipulací a závislostí. Tohle všechno a ještě mnohem víc jsme někde v minulosti slyšeli anebo četli, naučili se to tak a přisvojili si. Je to snad jinak? Co to znamená láska jako cit, jako stav, jako…?

V knize „Pět jazyků lásky“ autor zmiňuje pět kategorií, jak  můžeme lásku druhému vyjádřit: 1.slova ujištění, 2.pozornost, 3.přijímaní darů, 4.konkrétní skutky/služby anebo 5.fyzický kontakt. Každý z nás má prý specifický láskový jazyk, kterým promlouvá a každý z nás potřebuje, aby na něho druhý mluvil právě tou jeho řečí, pokud má pociťovat, že ho má druhý rád.

Co to tedy je ta láska vlastně? Kolik lidí ji prožívá? Zná a žije jí? Řekl nám někdo, co to vlastně je za pocit? Za čin? Za energii? Jak ji vlastně poznáme tu lásku?

 

V knize od Davida Deidy „Nespoutaná žena“ je potřeba hluboké pravdivé lásky popsána jako základní touha nás všech. Sebelásku zmiňuje autor jako jakýsi předstupeň této velké hluboké energie, kterou v sobě můžeme probudit a pěstovat. A že je nás spousta, kteří ani sebeláskou ještě nežijeme?

LÁSKA

Zkusme se na lásku nyní podívat ještě jinýma očima. Jaroslav Dušek v jednom videu vypráví. Láska je stav otevřeného srdce. Když srdce otevřeme, začne plynout ohromná nekonečně silná energie. Skrze nás. Otevřeme svá srdce a napojíme se. Je nám krásně. Všechno je najednou jednoduché. Jsme se vším spokojeni. Usmíváme se na všechny. Naše těla krásně plynou životem.

Sebepřijetí

Jak se ale napojit na tento zdroj energie? Kde vzít lásku, abychom ji mohli dávat? Když se neumíme na tuto energii napojit a neumíme naše srdce otevřít jen tak? Když se bojíme svojí zranitelnosti, když jsme zraněni a bojíme se znovu otevřít. Jako odrazový můstek nám poslouží pěstování sebelásky. Poznávat se a přijímat se.  Přijmout i to, co se mi na sobě zrovna nelíbí. Přijmout i to, že se mi to nelíbí 🙂 Probouzet a kultivovat naší životní sexuální energii. To je veliká kapitola sama pro sebe. SEX, smrt a peníze jsou snad největší tabu v naší společnosti.

 

Láska bez podmínek

Sebeláska je o tom dělat si dobře, podporovat se, pečovat o sebe s laskavostí. Obejmout se a říct si slova útěchy, když je to potřeba. Sebeláska je o tom, zvláště u nás žen, přijmout naše tělo takové, jaké bylo stvořeno, jak se mění s časem, jak nám slouží, jaké má úžasné regenerační schopnosti a jak nás provází životem. Je to i o tom přijmout nemocné tělo, které nám svou nemocí chce na něco důležitého v našem životě upozornit. Zeptejte se ho proč a naslouchejte.

Sebeláska je o uvědomění si svých kvalit, schopností a dovedností. Je to o víře ve schopnosti vzít svůj život do vlastních rukou. Uvědomění si, že záleží jen na nás samotných jaký život žijeme a vždycky je možnost změny.

Když mám, můžu i dávat. Držím nám všem pěsti na cestě sebelásky a ještě dál.

Petra

Petra je obdivovatelkou života s osobní svobodou a lehkostí. Můj příběh si přečtěte zde >>