Být sama sebou, špatně jsem to pochopila

Být sama sebou, špatně jsem to pochopila

S tímto se chci podělit. Dlouho jsem nic nepsala, kromě několika krátkých veršů. Ještě stále sdílím mě souznící články, videa a vtípky ve fb skupině Umění uvolnit se. Celý svůj Petra život jsem naustále více či méně intenzivně hledala. Zkoušela, četla, poslouchala, myslela, že už to mám a pak hledala znovu, mysl je nenasytná a pořád neměla to ono, co si myslela, že hledá. Život vás nese, kam je třeba, přestože se vám to nelíbí, když to zrovna není dle osobních představ.

Současnou éru osobního rozvoje odhazuji v dáli. Člověk si jen leští ego, vidí to mnohdy až zpětně, to ho od pravdy jen vzdaluje. Každý si na to stejně přijde sám a děje se to samo, takže klid. Jak říká moje bývalá tchýně: „Nejhorší je smrt z vyděšení.“

Změna je život

Před několika lety u mě došlo k čemusi, jako změně v prožívání. Stalo se mi na jednom sebepoznávacím kurzu, kde stálo v anotaci mj. „nechat se překvapit tím, co se stane, když se naplno otevřeš intimnímu prožívání“, že jsem se plně uvolnila do prožitku a událo se něco jako otevření ucpaného kohoutku v proudění energie tělem.

Projevilo se to nejprve nekontrolovatelným několikahodinovým! smíchem, úplně vyprázdněnou hlavou (že jsem si připadala jak se říká někdy IQ tykve) a velkým zcitlivěním těla, moje tělo ožilo.

Od té doby se dějí změny. Nejprve jsem si tento prostor užívala pouze v intimních chvílích, tak jak jsem to poznala. Postupně se to uvědomovalo i v jiných denních situacích. Stačí dýchání. Dlouhé hluboké klidné dýchání. Radost ze slyšení zvuků, hudby, ze šumění větru, z vidění krásy přírody, tančícího těla, z pohybu, z doteků větru, podání ruky, obejmutí, z chuti jídla a vnímání vůní. Takže to vypadá na všechny smysli těla 🙂

Jakoby si člověk najednou z ničeho nic začal užívat bytí úplně nově. Je to prožívání okamžiku, ale ne co se děje se zaměřením na objekty, ale stávám se tím počitkem a raduju se, že to tak je, že můžu vnímat a jakoby se tím stávám. Raduju se, že můžu jakoby hrát nejrůznější role v životě, takové odosobněné já, ale plně prožívající- pracuju jako lékařka, užívám si mateřství, zpívám, hraju, běžný denní život. Je to úplně jiné mýt nádobí jako Petra a mýt nádobí jako život. Anebo jen mít nádobí 🙂

Energetické vlny

Až nyní jsem se dostala k tomu, celou tuhle záležitost si nějakým způsobem pojmenovat a přitom je to tak jednoduché. Jenže nejsou slova. Impulsem mi bylo jedno setkání, focení s Martinem, který mi byl něčím velmi blízký. Nějak se stalo, že jsem poprvé o této své zkušenosti a prožívání mluvila osobně s „cizím člověkem“ a ve stejné chvíli se podařilo samo tento proces dění- prožívání zachytit na fotografie. Jsou nádherné. Děkuju.

Neznala jsem moc lidí s kým bych si o tom mohla popovídat, kdo by zažíval něco podobného. Většina lidí co jsem oslovila to měla spojené se sexuální či ženskou energií, českou tantrou, energetickými orgasmy, dostalo se mi doporučení na knihy o probuzené kundalíní síle. Hledala jsem někoho tady v Čechách s kým bych to mohla probrat. Našla jsem Marcelku a ani jsem to s ní rozebírat nakonec nemusela 🙂

Radost z bytí

Jsou to chvíle, delší či kratší záblesky stavu čistého bytí. Člověk si je vědom sám sebe. Ne jako osobnosti- jak vypadám a co si myslím, jen jako existence, života. Je to uvnitřnění. Je to svoboda, kterou všichni hledáme. Láska, lehkost, blaženost, jednoduchost, sounáležitos, pochopení, klid, mír, radost, teplo, měkko, ticho, extáze. Tohle asi každý vnímá trošku jinak. Osobnost je umlčena, upozaděna, rozplyne se, není důležitá, v tu chvíli prostě není. Když jsem takhle doma, vědoma si života, mysl nad tím nepřemýšlí. A těžko vystvětlovat slovy jak vypadá např. oranžová. Jsou to zase jenom slova a pod jejich obsahem si každý představujeme něco jiného.

Sebevědomí

Není to o tom cítit se nadřazeně anebo méněcenně, jak to máme všichni, tak či onak v různých oblastech různě. Je to jednoduše o stavu, kdy jsme si vědoma své existence, jsem v bytí, jsem životem. Nic jiného!

Všechny představy se v tu chvíli rozpustí. Masky, to jak chci, aby mě ostatní vnímali tu najednou žádné nejsou. Je jenom to bytí. Je to stav. Není žádný strach, obavy, starosti, pochybnosti. Vše je tak, jak má být. Všechno je vám jakoby jedno. Vše je správně. Nic není potřeba řešit. Nikde není žádný problém. Děje se to samo.

Tohle video  a další mi pomohly. „Někdo nemá a někdo má průvodní jevy a ty mohou být různé. Jsou to stavy pro mysl, aby zjistila, že věci nejsou tak, jak se zdají“

Vlny. Zkusím to malinko přiblížit pro zvědavé mysli, ale je to jedno. Jsou to takové návaly- vlny energetického proudu procházející tělem. Jsou silné, v představě jako třeba elektrický proud a extatické jako nekonečný silný uvolněný orgasmus. Když se zanořím pozorností hodně do sebe, do dechu, celý svět objektů pak jakoby mizí, rozplyne se a já společně s ním. Jsem všude a nikde, provází mě jenom dech a v pauzách mezi výdechem a nádechem vnímám dlouhé nekonečné nádherné nic.

 

Emoce, myšlenky a závislosti

Žila jsem v představě, že se řídím srdcem a ne myslí. A myslela jsem si, že to je konečná, že takhle to má být a za tím jsem si stála jakože se skála- Petra jmenuju. Jestliže byl někdo jiný v mysli a tou se nechává ovládat, má to špatně. Tomu jsem se často pro sebe i nahlas vysmívala, že já to mám správně. A moje ješitnost si to užívala a dál se v tom utvrzovala.

Říkala jsem si, jaký to je pokrok, když dřív jsem svojí nespokojenost, žárlivost, zlost, smutek a někdy i pocity štěstí a nadšení dusila v sobě a přemýšlela co a jak změnit, aby se i můj život změnil. A teď si to jakože dovolím navenek a jsem teda už lepší. Nechci psát nic o práci s emocemi. Chci říct, že se mnou emoce cloumaly, jak uvnitř tak venku a já to zaměnila za vedení srdce a za to jediné správné.

Emoce si se mnou dělaly co se jim chtělo. Stejně tak myšlenky, jen jsem to celé neviděla. Teď znám, že se stačí jakékoliv z nich chytit a drama je na světě, stačí to pozorovat. Je pak třeba počítat s tím, že čím větší intenzita nahoru do euforie, tím větší pak propad dolů do bolesti a utrpení. To známe všichni, poslechněte si svěží písničku od HravýchHlasů, našeho sboru, Vlna za vlnou, ta je přesně o tom.

Můj život z osobnosti

Prostě se mi jen promítá moje nastavení mysly a nejrůznější programy, názory, představy, předsudky, naučené obranné chování a myšlenky, všechno, čeho se chytím a ztotožním se s tím, tím, že to dále rozvíjím. A to samé si každý jeden ten druhý človíček a navzájem se přou o to, kdo z nich má pravdu a navzájem si tyhle svoje prográmky zrcadlí a hrajou si role.

Lpění na příjemných pocitech, na utrpení a další závislosti. A že jich je.  A tak mě život vede k tomu, abych si je postupně, tak jak jsem asi připravená, uvědomovala.

Až budu mít delší praxi uvědomování se, třeba o tom ještě něco napíšu anebo už tam ta potřeba psát vůbec nebude, uvidíme.

Momentální obsah mysli

Podle momentálního obsahu mojí mysli a zaměření pozornosti si prožíváme každý svůj život. Všimli jste si toho už taky? Když se probudím s blbou náladou, všechno je špatně, den blbec. Jindy mám růžové brýle a všechno je paráda. Mysl si to všechno odůvodní, proč to tak je nebo není a vždycky vymyslí, co jí ještě chybí ke štěstí a kdo nebo co za to může. Dělá všechno, jen nepříjímá to jak to zrovna je a vymýšlí.

Naší lidské mysli ale všechno postupně zevšední. Jóó to je ono, nadšení, změna. To je to pravé, konečně!!! Naděje. Tohle mi určitě pomůže. Ano, na chvíli se zase uvolním. Já nemusím nic, někdo to za mě udělá. Tahle metoda, tento zážitek, tenhle večírek, tahle práce, tohle bydlení, tahle droga, alkohol, tahle žena, tenhle muž…

Touhy mě vedou k sobě. Asi to ani jinak nejde. Vedou nás k tomu, abychom našli každý svoje štěstí. Ne venku. Vždyť to nejde lidičky! To jsou jen ty mušky jedny zlaté. Jasný!? Na chvilku jo, ale pak zas hledám a pořád dokola. A asi každého z nás to jednou omrzí, to věčné hledání a přemýšlení a až to vzdáme, tak se to změní. Samo!

Pozor na seberozvoj, „práci na sobě a duchovní cestu“

Nalezení štěstí není o poznávání osobnosti!! Špatně jsem to pochopila a snažila se zjistit co jsem zač a poznávala nejrůznější metody jak na to, abych změnila co se mi nelíbí, myslela pozitivně, transformovala své stinné stránky a co ještě kde odblokovat a pročistit, abych už byla spokojená sama se sebou a život už byl jenom růžový obláček a bylo vše dle mých představ. Tak jsem si představoval štěstí. Načetla jsem spoustu knih, poslechla spoustu videí, prošla množství workshopů a kurzů. Věnovala spoustu času „práce na sobě“.  Takže jsem si akorát tak leštila a opečovávala svoje ego 🙂 Ale vede mě to, jak to vede a je to správně.

Konec hledání

Vracím se zas a znovu do přítomnosti, uvnitřňuju se do pocitu ŽIJU. Už nehltám tolik informací, potřebuju spíše upouštět a získat tak volné místo. Mám pro mysl potravu, když je moc vyhladovělá,  ale nepřeháním to, alespoň si to myslím 🙂 Pak si pustím video ze setkání Marcelka z hor anebo Zdenky Pohlreich.

Jediná svobodná volba mě jako osoby je kam zaměřím svojí pozornost, teď, teď a teď…Žiju si a uvědomuju si, pozorností kus v sobě, kus ven v projeveném světě a pořád znovu a znovu stejně. Uvědomuju si emoční pohnutky, co se mě dotkne a všímám si jakou myšlenku jsem si chytla a začala ji rozvíjet. Jakmile si toho všimnu, zase pouštím. Anebo to nejde, tak to nejde. Nedělám si s tím hlavu.

Zhluboka dýchat, uvolnit se, pouštět a znovu a znovu se pozorností vracet k sobě. Konat tady v tom iluzorním projeveném světě, co nabízí tolik nekonečných variant, nevracet se emočně do minulosti, nepřemýšlet o budoucnosti.

Někdy to jde líp, někdy hůř. Ale jak se říká: „Mysl už je naočkovaná. Děje se to samo.“

Tenhle článek píšu pro sebe. Osobní vůle neumí jinak než sobecky konat pro sebe. I když si častokrát můžeme myslet, že ne, že to děláme pro ostatní, vždycky je to minimálně pro můj dobrý pocit. V dualitě nelze jinak. Je to přirozené. A život sám všechno vyrovnává. Buďme k sobě pravdiví a shovívaví.

Hodně štěstí!

P.S. Iluze- myšleno jinak, než si to mysl představuje, ne neexistence

Motám tady v článku dohromady několik věcí najednou, takže hlavní body:

  1. zjištění kdo jsem- už nemusím nic hledat, osobní rozvoj je nekonečný a zbytečný, bylo to o hledání pravdy, i když to vede skrze poznávání osobnosti a uvědomování si svého naprogramování a představ, toho co nejsme
  2. prožívání „extatických vln“ jako jeden z možných průvodních jevů ve stádiu rozpomínání se
  3. osobnost nemá svobodnou vůli, je vláčena programy a představami mysli, mohu jen znovu a znovu dávat pozornost do bytí a vše se děje samo
  4. zaměňuju pojmy já jako osobnost a já jako život, časem to třeba upravím, ať je to přehlednější
Petra je obdivovatelkou života s osobní svobodou a lehkostí. Můj příběh si přečtěte zde >>